Die Vernichtung des Schiffs der Ausgestoßenen, Presseartikel des Večerní České Slovo

Metadaten

zoom_in
1

Transkription

  1. Deutsch
  2. Tschechisch

insert_drive_file
Text von Seite 1
Niemandsmenschen zu Wasser gelassen und dem Tod überlassen

Die Vernichtung des Schiffs der Ausgestoßenen.

Rostiger Flüchtlingskahn vom Ufer abgetrieben.

Am 1865. Kilometer der Donau, unweit der Theben-Flussschleife bei Pressburg, ankert schon seit 4 Monaten ein altes Frachtschiff am ungarischen Ufer. Es ist ein Gefängnis für siebenundvierzig Niemandsmenschen, die einige Tage nach dem österreichischen Anschluss vom neuen Gebiet des Dritten Reichs ausgewiesen wurden. Es handelt sich um Männer, Frauen und Kinder unterschiedlichsten Alters. Sechsundvierzig Juden und eine Christin, die Ehefrau eines Zahnarztes aus dem kleinen österreichischen Städtchen Kittsee. Ursprünglich waren 57 Flüchtlinge an Bord dieses halb verrosteten Frachtkahns. Von den schrecklichen Strapazen wurden zehn, davon sieben Frauen und drei Männer, durch den Tod erlöst. Während der heißen Tage wurden die eisernen Platten des Verdecks so durchgeglüht, dass die von der Gluthitze aufgestachelten Flüchtlinge in den Wahnsinn getrieben wurden. Es war nicht möglich, das Verdeck zu betreten. Die Glut verbrannte die dürftigen Schuhüberreste, die diese Elenden tragen. Nun sollen sie auch dieser letzten Zuflucht beraubt werden, die weder zum Tod noch zum Leben reicht. Ungarische Behörden kündigten der Besatzung des schwimmenden Ghettos an, dass sie ihre Gegenwart nur noch bis zum 1. September dulden werden. Mittags wird angeblich die mürbe Ankerleine am Schiff durchschnitten und das Schiff auf die Donau gelassen, auf dass es schwimme, wie und wohin es will. Wahrscheinlich wird es ein Weg in den Tod. Nach der Bekanntmachung dieser Ankündigung trafen sich die Unglücklichen an Deck und schworen einträchtig, dass sie lieber durch Selbstmord enden wollen. Danach beteten alle gemeinsam.

Die vier Monate dieser Haft waren Tage schrecklicher Qualen und Strapazen. Kurz nach dem Anschluss wurden sie heimlich von Stoßtruppen auf unser Gebiet gebracht. Unsere Behörden konnten ihnen kein Asyl gewähren, und darum begrüßten sie den Vorschlag des französischen Kapitäns, der gerade mit einem Motorboot im Hafen ankerte, den Elenden einen Schleppkahn zu leihen und sie hinter Theben zu verankern. Später wurden sie auf ein ungarisches Schiff gebracht. Nach längeren Verhandlungen willigten die ungarischen Behörden ein, nachdem sich die Vertreter der Pressburger Glaubensgemeinde verbürgt hatten, dass sie ihren Glaubensgenossen Dokumente für die Reise nach Übersee beschaffen würden. Die Juden lebten auf dem alten rostigen Schiff wie in einem Gefängnis. Sie durften nicht vom Schiff und waren auf Barmherzigkeit angewiesen. In den vier Monaten dieser Galeere wurden aus ihnen ausgemergelte menschliche Schatten. Sobald sich in der Nähe ein Boot zeigt, laufen sie aus dem Unterdeck heraus und bitten um Essen. Das Schiff ist voller Ungeziefer und Insekten, die in großen Mengen auf dem Schiff herumlaufen. Nun erwarten sie bebend die letzten achtundvierzig Stunden ihres Lebens.

insert_drive_file
Text von Seite 1
Ničí lidé puštěni po vodě na smrt.

Zničení lodi vyvrženců.

Zrezivělý člun uprchlíků zahnán od břehu.

Na 1865. kilometru Dunaje, nedaleko za zákrutem toku u Děvína u Bratislavě, kotví již 4 měsíce u maďarského břehu stará nákladní loď. Je to vězení sedmačtyřiceti ničích lidí, vypovězených několik dní po rakouském anšlusu z nového území Třetí říše. Jsou to muži, ženy a děti, nejrůznějšího věku. Šestačtyřicet židů a jedna křesťanka, manželka zubního lékaře z malého rakouského městečka Kittsee. Původně bylo na palubě tohoto zpola zrezivělého vléčného člunu 57 uprchlíků. Z hrozných útrap bylo deset, z toho sedm žen a tři muži, osvobozeno smrtí. Za parných dnů byly železné pláty paluby rozžhaveny tak, že vedrem vybičováno propukalo u uprchlíků šílenství. Choditi po palubě nebylo možné. Žár propaloval chatrné zbytky bot, které mají ubožáci na sobě. Nyní mají být připraveni i o tento svůj poslední útulek, na kterém pobyt nestačí ani k smrti ani k životu. Maďarské úřady oznámily osazenstvu plujícícho ghetta, že budou jejich přítomnost trpět jen do 1. září. O polednách prý budou přeřezána u lodi zpuchřelá kotevní lana a loď bude puštěna po Dunaji, ať si pluje kam a jak chce. Bude to patrně jejich cesta k smrti. Nešťastníci se po vyhlášení tohoto oznámení sešli na palubě a svorně si slíbili, že raději skončí sebevraždou. Pak se všichni společně pomodlili.

Čtyři měsíce tohoto vězení bylo dny strašlivých muk a útrap. Byli krátce po anšlusu tajně převedeni úderníky na naše území. Naše úřady jim nemohli poskytnout asyl a proto uvítaly návrh francouzského kapitána, který právě v přístavu kotvil s motorovou lodí, že nebožákům propůjčí vlečnou loď a že ji zakotví za Děvínem. Později byli převedeni na loď maďarskou. Po delším jednání maďarské úřady svolily k tomu, když se představitelé bratislavské náboženské obce zaručili, že svým souvěrcům opatří dokumenty pro cestu do zámoří. Židé žili na staré zrezivělé lodi jako ve vězení. Z lodi nesměli a byli odkázáni na milosdrdenství. Za čtyři měsíce těchto galejí se z nich staly vychrtlé lidské stíny. Jakmile se nablízku objeví člun, vybíhají z pod palubí a prosí o jídlo. Loď je plná hmyzu a krys, které ve velkých spoustách pobíhají po lodi. Teď s rozechvěním očekávají posledních osmačtyřicet hodin svého života.