Protokoll

aufgenommen am 12. Juli 1938 im Stadtrat von Olmütz mit dem früh. österr. Staatsangehörigen, heute r.deutschen, Felix Stiastny aus Wien, der am 6. 7. 38 illegal die Grenze der ČSR überquert hat.

Gegenstand: Verhör bezüglich illeg. Grenzübertritts

Anwesend: die Unterzeichnenden

Ich heiße Felix Stiastny, geboren am 7. 3. 1891 in Wien, heimatber. in Wien, Handelsvertreter und ich wohnte in Wien und habe einen gültigen österr. Reisepass, ausgestellt von der Polizeidir. in Wien am 4. 1. 1937 [...].

Weil die Umstände in Wien, wo ich in Wien II, Glockeng. 1 gewohnt habe, unter dem gegenwärtigen Regime derart sind, dass der Mensch täglich in Lebensgefahr ist, habe ich mich entschlossen Österreich aus Gründen des Selbsterhalts zu verlassen. In meinem Reisepass hatte ich zwar einen Vermerk, der mich zur Ausreise nach Italien, in die Schweiz und die ČSR und zur Reise zurück berechtigt, jedoch weiß jeder, dass die verwaltenden Behörden der ČSR auf einen solchen Vermerk in einem österr. Pass kein Visum zur Reise in die ČSR erteilen und dass sie jeden von der Grenze zurückschicken. Bereits bei der Passausgabe und der Reiseerlaubnis nötigen die reichsdeutschen Behörden den Passinhaber zur Unterzeichnung eines Revers, dass er niemals nach Österreich zurückkehren wird.

Ich konnte also, obwohl ich einen gültigen Pass habe, nicht auf legalem Weg mit der Eisenbahn oder auf sonstige Weise in die ČSR fahren, sondern muss dies auf eine andere Weise versuchen. So handelt übrigens eine große Zahl jüdischer Flüchtlinge. Ich war gezwungen, meine ganzen Ersparnisse in Wien zurückzulassen, denn niemand darf auch nur einen Heller ausführen, jeden ziehen sie nackt aus und durchsuchen ihn gründlich.

Am 6. 7. 1938 verließ ich Wien mit dem Autobus in Richtung Grenze zur ČSR nach Znaim. Im öst. Grenzort Kleinhaugsdorf erwarteten uns bereits SS Männer, die uns sofort festnahmen und zu ihren Wachmännern brachten, wo wir sehr gründlich einzeln bis auf den nackten Körper durchsucht wurden. Täglich treffen dort 4 Autobusse ein. Die Flüchtlinge sind dort versammelt und werden am Abend in Gruppen von einem eigenen Führer, einem tschechoslowakischem Staatsangehörigen-polit. Flüchtling, über die Grenze in Richtung Eisenbahnstation Schattau überführt. In unserer Gruppe waren insgesamt 17 Personen. Um zehn Uhr wurden wir zur Grenze geführt, wo uns der Führer auf einem Kleefeld den weiteren Weg über die Grenze zur Eisenbahnstation Schattau zeigte. Doch nur 3 gelang es, die Grenze zu überqueren, ohne festgehalten zu werden. Die übrigen 14 wurden von der Grenzwache festgenommen und zur Ortschaft Gnadlersdorf gebracht. Dort wurde ich wegen unberechtigtem Grenzübertritt mit einer Geldstrafe von 10.- Kronen belegt [...] und noch am Morgen derselben Nacht wurden wir zurück zur Grenze geführt, damit wir nach Österreich zurückkehren. Sobald der Beauftragte, der uns zur Grenze gebracht hatte, fortgegangen war, kehrte ich zurück und gelangte zu Fuß bis nach Znaim, wo ich Unterstützung von der jüdischen Gemeinde und eine Fahrkarte nach Olmütz erhielt. In Olmütz haben wir eine Tante, Fr. Jenny Pollaková, Englova 6, die mich eine Weile bei sich wohnen lässt. Sie hat zwar nicht viel, doch trotzdem versorgt sie mich bereits mit etwas Essen.

In Olmütz habe ich mich sofort aus völlig freien Stücken bei der Polizei und der Ausländerregistrierung gemeldet und sofort ohne Zwang angegeben, dass ich die Grenze illegal überquert hatte, und dass ich dafür bereits bestraft worden bin.

Es ist interessant, dass uns die Männer der SA, die uns in Kleinhaugsdorf festnahmen, sagten, dass wir ohne Komplikationen in die ČSR könnten, dass sie dort schon auf uns warten und dass sie uns in deut. Gegenden ansiedeln würden, damit wir dort tschechisch wählen. Es handelt sich um Propaganda, die gegen die ČSR verwendet wird.

Ich beabsichtige, in Olmütz einige Zeit abzuwarten, wie sich die Verhältnisse entwickeln. Ich werde mich um die Unterstützung der Liga für Menschenrechte bemühen und später entscheide ich mich, wohin ich mich wenden sollte, wenn ich keine Aufenthaltsgenehmigung in der ČSR erhalte.

Ich werde mich in keiner Weise ins öff. polit. Leben einmischen, denn ich schulde der ČSR. Dank dafür, dass sie mir Asylrecht gewährt.

Mehr kann ich nicht hinzufügen. Ich bin bereit, die Verhältnisse in Österreich unter dem derzeitigen Regime ausführlich darzulegen, und dies völlig wahrheitsgemäß und unparteiisch.

Protokol

sepsaný dne 12. července 1938 u městské rady v Olomouci s býv. Rak. stát. Příslušníkem, dnes ř. německým, Felixem Stiastny-m z Vídně, který dne 6. 7. 38 přešel ilegálně hranice ČSR.

Předmět: výslech ohledně ileg. překročení hranic

Přítomní: podepsaní

Jmenuji se Felix Stiastny, narozený 7. 3. 1891 ve Vídni, do Vídně přísl.[,] obchodní zástupce a bydlel jsem ve Vídni a mám platný rak. cestovní pas, vydaný polic. ředit. ve Vídni dne 4. 1. 1937 [...].

Protože poměry ve Vídni, kde jsem bydlel Wien II, Glockeng. 1, jsou za dnešního režimu takové, že člověk denně jest v nebezpečí života, rozhodl jsem z pdu sebezachování opustiti Rakousko. Do cestovního pasu mně sice dali poznámku, oprávňující k výjezdu do Italie, Švýcar a ČSR a ku cestě zpět[,] leč to každý ví, že na takovou poznámku zastupitelské úřady ČSR nedají na rak. pas visum k cestě do ČSR a že každého od hranic vrátí zpět. Již při vydávání pasu a povolení k cestě ř. něm. úřady nutí k podpisu reversu, že se majitel pasu nikdy do Rakouska nevrátí.

Nemohl jsem tedy[,] i když mám platný pas[,] odejeti do ČSR legální cestou po železnicinebo i jinak, nýbrž že musím se o to pokusit jiným způsobem. Činí tak ostatně veliké množství židovských uprchlíků. Celé své úspory jsem byl nucen zanechati ve Vídni, protože nikdo ani haléře nesmí vyvésti, každého svléknou do naha a důkladně prohlédnou.

Dne 6. 7. 1938 jsem odejel autobusem z Vídně směrem k hranici ČSR ke Znojmu. V rak.pohraniční obci Klein Haugsdorf nás již očekávali SS muži, kteří nás ihned zadrželi a zavedli na svoji strážnici, kde jsme byli jednotlivě velmi důkladně prohlédnuti až na holém těle. Sem přichází denně 4 autobusy. Uprchlíci jsou tam shromážďováni a večer ve skupinách zvláštním průvodcem, čsl. státním příslušníkem-polit. Uprchlíkem, převáděni přes hranice směrem k železn. stanici Šatov. V naší skupině bylo celkem 17 osob. byli jsme přivedení o 10. hod. k hranici, kde v jetelovém poli nám průvodce ukázal další cestup řes hranici k žel. stanici Šatovu. Pouze 3 se však podailo přejíti hranici bez zadržení. Ostatních 14 nás zadržela pohraniční stráž a zavedla nás do obce Hnanice. Tam jsem byl pokutován pro neoprávněné překročení hranic částkou Kč. 10.-- [...] a ještě ráno téže noci jsme byli odvedeni zpět k hranici, abychom se vrátili do Rakouska. Jakmile orgán, který nás k hranici přivedl[,] odešel, vrátil jsem se zpět a dostal jsem se pěšky až do Znojma, kde jsem na židovské obci dostal podporu a lístek do Olomouce. V Olomouci máme tetu pí. Jenny Pollakovou, Englova 6, která mne u sebe nějaký čas ponechá. Nemá sice mnoho a trochu jídla mně již opatří.

V Olomouci jsem se ihned zcela dobrovolně policejně i do ciz. evidence přihlásil a také jsem ihned zceladrželi, nám bez nátlaku udal, že jsem hranice přešel nelegálně a že jsem za to byl již potrestán.

Jest zajímavo, že muži SA, kteří nás v Klein Haugsdorfě zadrželi, nám řekli, že do ČSR můžeme bez závady, že tam již na nás čekají a že nás usadí v něm. krajích, abychom tam česky volili. Jest to propaganda, které se proti ČSR používá.

Hodlám v Olmouci nějakou dobu vyčkati[,] jak se poměry utváří. Budu se snažit, abych dostal podporu Ligy pro lidská práva a později se rozhodnu, kam bych se měl obrátit, kdybychom nedostal povolení k pobytu v ČSR.

Nebudu se nikterak míchati do veř. polit. života, protože vděčím ČSR za to, že mně poskytne právo asylu.

Více dodati nemohu. Jsem ochoten podrobně vylíčiti poměry v Rakousku za nynějšího režimu a to zcela dle pravdy a nestraně[!].

C.m. [Unterschrift]

[Unterschrift:] Felix Stiasny